All posts tagged: Návštěvy

Návštěva z pevniny – Londýn

Tak se u nás na otočku objevili hoši Baudyšovi z veleslavné Úpice! 😎🏘 Radek a Ondra se na tomto výletě s Vráťou domlouvali 📞už několik týdnů předem, takže jsme se jejich příletu 🚀 nemohli dočkat! Ve společném iKalendáři to Vráťa pojmenoval „pohroma se blíží“, což docela celou návštěvu vystihovalo. 💣 Plánem bylo nic neplánovat. To však Vráťovi zmařilo všechny PLÁNY. 🎫 Chtěl nás vyvézt do města s řeckými lázněmi Bath ⛲️, chtěl nás vzít na dvoudenní pochod po národním parku Brecon Beacons, ale pak se zakázaly všechny plány. Přesto jsme něco málo procestovali. Například hospody 🍻. Těch jsme procestovali opravdu dost. Zkusili jsme všechna možná piva typu ale, obyčejné ležáky, tmavá i řezaná piva. Netkli jsme se ciderů, ale zato jsem prohlásila výherce ceny nejlepší anglické pivo pro Čecha: jmenuje se HOP HOUSE 13, takže až budete mít volnou chvíli, zaleťte si do Walesu „na jedno“. . Highly recommended. 6 z 5 sládků doporučuje. LONDÝN 🎡 První den naší slavné návštěvy jsme byli v Londýně. Přijeli jsme z Cardiffu my dva ještě s Eliškou Koniarovou, která na USW …

Sedm lidí v bytě číslo osm a naše závislost na pouliční wifi

Zapojit ViaFoun se mi podařilo okamžitě. Problém však nastal s internetem. Opět jsme s otcem zkoušeli zprovoznit „routr“, ale – bohužel. Internet nám šel jenom ze zdi. Ale pár dní na to bychom tento fakt ocenili víc. Protože se stala v celém domě závada a internet přestal fungovat úplně. Od té chvíle jsme tedy závislí na wifinách z ulice (ještěže bydlíme na korze), které né vždy jsou tak úplně oukej. Takže i tím se nám těchto prvních pár dnů ještě o trochu víc ztížilo. Sedm lidí v bytě číslo osm. Na pár hodin jsme mohli tvrdit, že nás v bytě pro čtyři studenty je sedm dospělých. Já, Vráťa, jeho maminka a bráška jsme tu byli první. Dva dny po nás přijel José se svou maminkou, no a den před odjezdem obou maminek a Vráťova bratra se sem začala stěhovat Ewa. Postele i koupelny byly tím pádem dost vytížené, o to větší sranda byla v kuchyňce. (Obývací pokoj jsme ještě pořádně neuklidili. Stále jsou všude kolem krabice, na ty sedá prach a šachuje se s nábytkem, který jde do kuchyňky nebo z ní sem.) …

První dny v Saint Mary street

Přijeli jsme do holobytu, a ještě k tomu s návštěvou. Nemohla jsem nabídnout vlastně ani ten čaj, když byl ještě zabalený v některé z dvaceti krabic. Klíče zaprášeného bytu jsme v zámku otočili někdy po deváté hodině večerní místního času. Byl tedy spíš čas večeře, než vybalování a uklízení. Hrklo ve mně, když mi došlo, že nemáme varnou konvici! Tak nějak jsme se všichni motali po bytě, otevírali jsme dveře, skříňky i okna, abychom vyvětrali tu hroznou zatuchlinu. V pokojích začalo být víc a víc věcí, které však, jedna po druhé, dostaly své místo. Ten večer se mi hezky usínalo. Sice s tím (už známým) děsivým pocitem, že na tomto místě budu usínat následující rok, ale velmi rychle se mi zavřela víčka. Po noci proseděné v autobuse, kdy jsem naspala dohromady snad 4 hodiny, jsem spala tak tvrdě, že se mi ani nezdály žádné sny. Přitulení tuleni k sobě jsme se probudili na úplně stejných místech a úplně stejně propletení, jako jsme usnuli. Frýdečku mám na zrcadle. Pokojík je tak skromný, malinký, že jsem musela věci nechat v krabicích a zasunout je pod postel. …

Cesta zpět do Walesu

Dne 7. září 2016 se přesouváme zpět do Walesu, tentokrát do města Cardiff, kam se těším mnohem víc, než kdybych věděla, že mě čekají další dva roky ve, s prominutím, zaprděném Newportu. 7.9. 12.30 Kroměříž – Hulín: osobní přeprava, aneb díky babičko Věro7.9. 12.50 Hulín – Praha, Hl. n.: vláček Leoš7.9. 15.22 Praha, Hl. n. – Praha, Florenc: po svejch7.9. 18.00 Praha, Florenc – Londýn, Victoria bus station: autobus RegioJet8.9. 11.30 Londýn Victoria bus station příjezd8.9. 13.30 Londýn, Victoria station – Cardiff, Queen Gardens: autobus National Express 8.9. 16.50 Cardiff, Queen Gardens – St. Mary street (domov!) 20 minut chůze Celkový čas cesty “od domu do domu”: 27 hodin 40 minut bez zpoždění. Na celou cestu se netěším. Spíš už to chci mít za sebou. Tak jedeme! Kroměříž – Hulín Hodinu před odjezdem jsme pozměnili plán, a to tak, že mě do Hulína neveze babička Věra, ale vyzvednou mě Janouškovi a zavezou mě tam oni, protože tama maj zrovna cestu. Nakonec možná i dobře, protože babička Věra bulela jako želva, když jsme se loučily xD já …

První možný Part-Time Job

Toto jsem si nakreslila do sešitku v dějinách filmu. Kdo ví, co to je? Dopoledne jsem pracovala na doruchání minutového dokumentu, zatím jsem si to pěkně podrobně rozepsala a nasadí to pak Vráťa, protože já jsem to zkoušela akorát v movie makeru a v tom to prostě nešlo. Všechno se posouvalo přesně tak, jak jsem to nechtěla. Toto je narozeninový oběd mé nejstarší, úžasné, překrásné a chytré, sedmnáctileté sestřičky Adélky. Ještě jednou vše nejlepší moje :). Pobavil mě děda Jarda, když mě Dalík “posadil” ke stolu, děda se naprosto přirozeně a nenuceně zeptal: “Dáš si kafe Maki?” To mě opravdu pobavilo. Bavili jsme se snad 45 minut, když přijel taťka a šli jsme všichni na procházku. Chudáčka chlapečka Štěpánka naaranžovali takto: Taťka nemohl uvěřit, jak se tady žije. Toto je například hotel. Akorát vypadá, že mají plno… Adináč houpe zajíčky v nově-objeveném parku. A tady jsme našli nápis “POTRAVINY BARBORA”. Bylo zavřeno, ale o pár dní později jsem se sem vrátila a seznámila se s majitelkou.  O pár domů vedle jsme celí hladoví vešli do perské restaurace Saffron. …

Zámořská návštěva,aneb jak se stát uprchlíkem snadno a rychle

Ráno jsme si nastavili budíka na dřív, abychom udělali timelaps východu slunce nad univerzitou (jak poetické). Pak si Vráťa přišel ke mně s kafetem a za cvakání fotoaparátu po každé osmé vteřině jsme zhodnocovali naše dosavadní školní úspěchy. Výsledek:  Toto je konverzace s otcem z noci na dnešek: Pak mi řekl, že hledali asi do půl třetí ráno. Pro ty, kteří nevím podotýkám, že tříletá Adina a dvouletý Štěpánek jsou dost neukočírovatelní a jak z divokých vajec. Raději si tu srandu ani nepředstavuji. Chvilku jsem si hrála s nástěnkou a všimla jsem si jednoho velmi vtipného popisku! Nemohla jsem si odpustit tuto nahodilou koláž vyfotit. Zdravím Lukáše Řezníka, ať už je kdekoli. Máme je tady! A jde se vybalovat. Je to zajímavý pocit, když jsou tu další Kroměřížané, tady v Newportu. To jsou andílci najednou. Asi se bojí mých spolubydlících. Mluví totiž divnou řečí.  A každý uprchlík je povinen se nechat okoupat a řádně osušit. Babička mi poslala to, to jsem si vždycky přála mít tady, na koleji, v Ňůportu. Bylo to pro mě velké, …