Internetový deník
Leave a comment

Jak se správně vracet

Dnes jsem si to připustila. Konečně jsem sama sobě a i ostatním navenek přiznala, že se chci vrátit. (Nejde o to, kam. Jde o to, že zpět.) Mé tendence vždy směřovaly tím směrem „ven“, „dál“, „dýl“, „jinak“. A tak se najednou stalo, že jsem pocítila únavu. Otrávení a trošku rezignaci těla i mysli.

Staré „já“ volá „Zkus jít dál, zkus víc!“ a já „nové já“ jsem se sešla s paní, která mi našla možnosti zaměstnání v Kanadě a vysoké školy v Austrálii, kde bychom mohli být s Vráťou spolu. Ale necítila jsem se dobře. Najednou mě nic nehnalo dál. Jenon síla setrvačnosti.

Najednou mě přemohlo to nové já, které je vyčerpané z nekonečného stěhování a rozčilené přemýšlením, kde mám přece tu bílou halenku – v Kroměříži, v Praze nebo v Cardiffu?

Začala jsem se chtít vrátit. Neříkám navždy. Ale pro teď určitě.

 

Nekonečné cestovní horečky. Stálé přenastavování ručičkových hodinek. Zmeškané schůzky, které se kvůli překročení časového pásma v mém iPhonu přepočítaly o hodinu. Pospávání v promrzlé letištní hale od půlnoci do pěti do rána, kdy jel první autobus do Cardiffu. Věci, kterým jsem se smála a díky kterým jsem se cítila zvláštně krásně a možná taky trochu zajímavě. Právě ty věci už bych nejraději neprožívala znovu.

K tomu se také přidalo zvláštní vzrušení z toho, že bych už možná mohla přestat studovat. Že bych možná už konečně ukončila fázi života, který byl ze záhadných důvodů prosezen ve školní lavici. Možná tam jsem se nejvíc natrápila, když jsem absolutně nechápala, proč se musím učit nazpaměť něco, co mě nikterak nenaplňuje moudrostí. Pouze textem.

A najednou, jako většina převratných myšlenek, které mě provázely mým mladým životem, ke mně spadla. Opravdu spadla z nebe, ucítila jsem ji na lebce, jak lehounce ťukla, jakoby prozářila celou hlavu. Myšlenka, jiná než běžné pomyšlení na kávu nebo na vyřešení příkladu.

Já žádám o učitele. Potřebuji někoho, kdo mi vše ukáže. Kdo se mě ujme, kdo mě povede, koho budu umět naslouchat. Chci se naučit jít od zakázky k zakázce a chci umět věci dokončit. Chci za ně být ohodnocena a chci se naučit organizovat věci co nejefektivněji.

A přitom se nezhroutit.

MJ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.